Cesta do Mongolska - Připravy

07. 06. 2013

Do odjezdu zbývají dva týdny a přípravy jsou v plném proudu. Postupně sháním a dokupuji vše, co by se mi při cestě mohlo hodit, bez čeho se neobejdu.

V první řadě bych rád zmínil, že cestování je pro mně něčím víc, než jen dovolenou. Je to o poznávání lidí kolem sebe. Jako programátor nemám moc příležitostí se dosat mezi lidi a tak jedním způsobem jak to lze změnit je právě cestovat.

Prvním takovým počinem byla poznávací cesta po západní Evropě. S partou kamarádů jsme navštívili města Amsterdam, Bruge, Paříž, Bordeaux, Barcelonu, Marseile a Monako. Nicméně celý den jsem chodili po městě a v noci jeli do dalšího, takže to byl takový rychlo trip a nebyl čas na to poznat místí.

Minulý rok už byla cesta o hodně zajímavější. Cílem cesty byl Istanbul, město jež má více obyvatel než celá Česká republika. Na toto dobrodružštví jsem se vydal s dlouholetými kamarády Jindřichem Fáborským a Milošem Nývltem. V pořádku jsme dojeli domů a v tu chvíli se začal rodit plán na následující rok.

Nejdříve to začalo jako výlet za kamarádem, se kterým jsem studoval na vysoké škole. Je z Kazachstánu a řekl jsem si, že není úplně špatný nápad se jet za ním podívat, přece jenom to není tak daleko (Náchod - Astana 5000km). Nicméně po pár týdnech pročítání cestopisů se cesta protáhla až do Mongolska. Cesta zpět je naplánovaná transsibiřskou magistrálou do Moskvy a odtud přes pobaltské státy zpět do ČR, v tu chvíli cesta měla 13000 km. Úplně na poslední chvíli (víza chvíli trvají) jsem se rozhodl cestu pozmněnit a přidat státy Uzbekistán, Tadžikistán a Kyrgystán, neboť příroda v Kazachstánu je jednotvárná a po tísici kilometrech by omrzela. Tak doufám, že trasa je konečná a během cesty se již radikálně měnit nebude.

Je pravda, že většina lidí, kterým jsem o svém plánu na následující měsíce řekl, reaguje ve stylu, že jsem blázen, že se mi něco stane, že nejde abych jel sám. Nevím jestli se něco stane, ale dokud to nezkusím, tak tomu neuvěřím. Kvůli všem případům jsem si pořídil SPOT Connect, GPS zařízení skrze které je možné automaticky odesílat aktuální polohu každých deset minut, dále je možné odesílat krátké zprávy. Asi nejdůležitější je pak tlačítko SOS, které snad nebudu muset použít. Na těchto stránkách pak bude mapa s moji aktuální polohou.

Dlouho jsem řešil navigaci. Aktuální řešení je iPhone (Navigon pro Evropu, Navitel pro státy bývalého sovětského svazu a Galileo offline maps) a samozřejmě klasické mapy. Během psaní tohoto článku se mi vytváří Open street mapa Mongolska :-)

Dalším otazníkem byly pneumatiky, volba byla jasná, musí mít velký kilometrový nájezd a musí být alespoň schopny jet v horách Tadžikistánu. Po pár diskuzích, včetně té s Jardou Šímou, padla volba na Mitasky E-07. Teoreticky by měla stačit pouze jedna sada, tak uvidíme.

Jelikož jsem doposud neměl žádné zkušenosti s offroad ježděním, rozhodl jsem se absolvovat minimálně jednu enduro školu. Ta nejbližší byla v rámci KTM festivalu, kterou vedl Jiří Heiník. Během jednoho dne jsem se toho dost naučil, vyzkoušel jízdu v lehkém terénu a na enduro trati. Nezbýva než doufat, že jsem přípravu vyloženě nepodcenil, přeci jenom se s naloženým báwem nebudu pouštět do náročnějších míst.

Plánuji publikovat článek každý druhý den cesty, pokud to jen internetové připojení dovolí.

Děkuji Všem, kteří mě nejen během příprav na cestu podporují.

Bushman
Pinguin
Blueberry