Rusko - Kazachstán - Uzbekistán

12. 07. 2013

Dnes jsou před námi hranice do Kazachstánu. Kupujeme snídani a okolo 9 vyrážíme s Kilianem z Astrachaně. Cesta je opět v pohodě, projíždíme po pontonovém mostě a po pár kilometrech jsem na hranici. Z ruské strany jsme byli po 5 minutách pryč. V tom potkáváme dvojici motorkářů na lehkých 450-tkách, že prý jedou z Číny. No, mají toho vcelku málo na motorce, ale co, třeba si to umí dobře zabalit. Takže popřejeme všechno dobré na cestě a pokračujeme na kazašskou stranu. Tam už je vidět doprovodné vozidlo těch dvou motorkářů. Po okraj naplněné náhradními díly. Měli s sebou dokonce přes celé území Kazachstánu najatého člověka, který za ně řešil všechno papírování. Kazašská kontrola proběhla taky v pořádku, takže už jenom vyměnit pár peněz, pořídit si pojištění ( něco jako povinné ručení ) a můžeme vyrazit.

Prvních sto km je trochu horších, místy jsou díry, je lepší to objet po kraji, ale na to si tu člověk musí zvyknout, lepší to už asi nebude. Pak ale následuje 300 km luxusní silnice, takže 110 km/h a v 19 hodin přijíždíme k městu Dossor. Benzínky jsou tu všude, benzín i 95 oktanů a v síti benzínek Helios se dá platit kartou. Ptáme se na ubytování, jestli náhodou někde poblíž nejde přespat. Ostraha benzínky nám odpovídá, že je tady celou noc, že klidně můžeme přespat za benzínkou, ať si tam rozložíme stany a spíme tam. Takže jsem poprvé postavil stan a naházel do něho všechny věci.

V tom už u motorek byla spousta lidí, ptali se na všechno možný, co to je za značku, kolik to stojí, kolik se s tím dá jet, jak velkou to má nádrž, ... Bylo to vcelku milé, každý se s námi chtěl fotit. Proč ne, příjemné setkání s lidmi a rozhovor v rámci mých nulových ruských znalostí. Je tma, já se připojuji k internetu, posílám pár zpráv domů a zkouším něco napsat. Nepovedlo se, usínám a probouzí mě až venkovní psí bitva. No nic, ujišťuji se, že stan je zavřený, vypínám notebook a usínám.

Ráno se loučím s Kilianem, děláme fotky a já odjíždím na jih do Uzbekistánu, zatím co on na severovýchod do Aktobe. Prvních 200 km na hranice je cesta hodně v pohodě, v posledním městě před hranicemi ( 100 km ), beru benzínu kolik uvezu. Plná nádrž, přídavný kanystr i PET-láhev od vody. Mám 40 litrů, s tím snad někam dojedu. Podle mapy by příští benzínka měla být po 400 km, já jich udělám teoreticky 800. Od té chvíle se cesta razantně změnila, po asfaltu ani zmínka, jenom velké díry, kamení a písek. První kilometry lehčího off-roadu právě začínají. Asi za hodinu jsem ujel 40 km. Uvědomil jsem si, že pokud to takhle bude i na uzbecké straně, přijedu do prvního města kolem 21 hodin, takže jsem trochu zrychlil. Šel jsem do stupaček, vzal za plyn a nastavil rychlost na 100 až 120 km/h. Motorka krásně letěla, díry jsem vůbec necítil. Tenhle úsek jsem si opravdu užil, měl jsem úsměv od ucha k uchu.

Když jsem přijížděl k hranicím, stojící kamion mi ukázal ať jedu až k bráně, že je to v pohodě. Kazašská strana byla velmi pohotová a celkově to netrvalo déle jak půl hodiny, za to však jsem si to vynahradil na Uzbecké straně. Asi dvě a půl hodiny jsem lítal od jednoho okénka k druhému. Všudy přítomní kamioňáci na sebe řvali, předbíhali se ve frontách a já toho měl dost. Nicméně pak už mi i oni radili, kam mám jít a co mi ještě chybí. Všude se pro jistotu ještě ptám, jestli je to všechno. Nasedám na motorku, brána se otevírá a já vjíždím do Uzbekistánu.

Hned za hranicemi se na mě všichni sesypou, nabízejí mi peníze a sim-ku. Já blbec jsem se zase nepodíval na kurz, takže absolutně nemám ponětí, kolik jejich peněz bych měl chtít za pár dolarů. Takže měním za 40 dolarů, aby bylo na benzín a vyrážím. Po pár kilometrech mě ještě zastavuje místní před prvním Check-pointem, že si musím udělat pojištění. Pojištění v ruce, nasedám na motorku a přede mnou v autě je namačkaných asi 7 lidí. Koukají na mě a usmívají se. Najedou se otevřou dveře a jestli se s nimi můžu vyfotit. Nebráním se.

Následuje 300 km silnice, občas horší, ale pořád je to asfalt. Chtěl jsem dojet do prvního většího města Kungrad a najít tam ubytování. Asi 5 km před městem začalo pršet a byla už tma, takže nebudu nic vybírat a vezmu první ubytování které uvidím. Zastavuji u krajnice, na první pohled je to takový minimarket. Jdu se zeptat na ubytování a okamžitě mě zvou dovnitř. Je to čajchana, místo kde se dá najíst a zároveň i přespat. Paráda, tohle jsem po celém dnu na motorce potřeboval. Dávám si polévku a čaj. Dnes ujeto 750 km. Absolutně vyčerpaný usínám.

Bushman
Pinguin
Blueberry