Kazachstán

08. 08. 2013

Poslední noc v Kyrgystánu, ráno ještě kupuji nějaké věci na památku a vyrážím na hranice. Je to asi sto kilometrů. Cesta byla ještě naposledy přes hory, ty už v Kazachstánu nebudou, tak jsem si to užíval. Hranice proběhly rychle a já už projíždím Kazachstánem. První čeho jsem si všimnul, po dlouhé době jsou tu opět dopravní značky. Konečně. Alespoň základní informace kdo je na hlavní, nebo jak daleko a kam vůbec mám jet. Tuhle změnu rozhodně vítám. Na půl cesty mezi hranicemi a Almaty je kaňon, zajížďka asi 20 km, takže se tam jedu podívat. Ostraha po mě chce peníze, ale já opět Kazachstánské Tenge nemám, po chvilce přemlouvání bere 4 dolary a já se můžu jet podívat, za co jsem vlastně zaplatil. Trávím tu asi půl hodinky. Dávám si lehký oběd a zjišťuji, jestli by šlo sjet s motorkou na dno kaňonu. Je tam cesta, ale mám pocit, že s takto naloženou motorkou bych pouze sjel dolů a nahoru by mě muzel vyzvednout jeřáb. Takže to otáčím a vyrážím do Almaty.

Už v Kyrgystánu jsem obdržel email s pozvánkou do Almaty. Dina, bohužel jí nemám nikde na fotce, mě pozvala k sobě domů a dostalo se mi pravé kazašské pohostinnosti. K večeři se podával Besbarmak, tradiční jídlo s koňským masem a těstovynami, a jako aperitiv byla vodka, kterou jsem s postarší paní během dvou hodinek celou vypil. Ráno královská snídaně a mohl jsem vyrazit na nedalekou rychlobruslařskou dráhu a lyžařský areál. Rychlý výjezd do areálu, pár fotek dráhy a může se vyrazit na Balchaš, mám to 600 km tak nemůžu moc ztrácet času.

Cesta byla absolutně nezáživná, 8 hodin jsem se vyhýbal dírám a kamionům. O městě Balchaš jsem si opět již před odjezdem udělal nesprávný obrázek. Čekal jsem malé městečko podobné těm u Bodamského jezera, ale tohle bylo špinavé průmyslové město. Takže ani tady jsem nechtěl spát někde ve stanu a radši jsem zvolil hotel, který mi poradil místní motorkář. Ještě alespoň zajít na nějakou místní rybu. Mimochodem nikdo tu neumí anglicky, rusky všichni kromě mě, takže vcelku problém v restauraci, ale nakonec jsem si něco objednal, sníst a jít spát, zítra mě čeká dalších 600 km. Cesta pokračovala ve stejném duchu, jen trochu ubylo kamionů.

Asi 20 km před Astanou jsem zjistil menší problém s předním kolem. Je prázdné. Kontroluji, jestli jsem někde píchnul, ale pneu vypadá v pohodě. Po prázdném kole dojedu k nejbližší opravně ( 3 km ), a ptám se, jestli na to můžou kouknout. Vzduch ucházel v místě, které bylo odborně servisované v Uzbekistánu kladivem, ale očištění a znovu nafouknutí pneumatiky to vyřešilo. Takže se konečně mohlo přijet do Astany. Tady se chci pár dní zdržet, udělat servis motorky a trochu si odpočinout. Servis nakonec proběhl v místním BMW servisu, sice tu motorku viděli poprvé, ale mechanici se toho nebáli. Celou dobu jsem jim u toho asistoval a netrvalo to více jak 3 hodinky a cena poloviční oproti ČR. Takže spokojenost. Konečně jsem koupil Lithiové baterie do Spotu a může se pokračovat směr Mongolsko.

Cesta pokračovala opět nezáživně do Pavlodaru, kde jsem našel ubytování a ráno vyrazil na hranice. Tady však nastal lehký problém. Mé vízum pro Kazachstán vypršelo před pěti dny a já se musím vrátit 120 km do Pavlodaru a tam to vyřešit. Naštvaně odjíždím z hranic. Po příjezdu na Imigrační policii v Pavlodaru zjišťuji, že jsem porušil zákon. Snažím se jim vysvětlit, že tu opravdu už nic nechci, že už chci být v Rusku. Moc toho opět nerozumím, ale jejich gesto mříží je vcelku jasné. Po chvilce volám svému kazachstánskému kamarádovi do ČR s prosbou o překlad. Pomocí Skypu se tedy dozvídám realitu. Zítra bude soud a já mám na výběr, zda si půjdu na jeden den sednout do vězení, nebo zaplatím bez mála deset tisíc korun. Nevím proč, ale během toho telefonátu se směju. Trochu se mi ten odjezd z Kazachstánu komplikuje. Přemýšlím, kterou variantu si zítra zvolit. Přeci jenom ve vězení jsem nikdy nebyl a jeden den bych to snad vydržel bez újmy na zdraví. Do toho se spojuji s Turkem, kterého jsem potkal v Oši, zítra bude v Barnaul a pojede do Mongolska. Pokud zaplatím, budu tam snad taky zítra a můžeme jet Mongolsko společně. Takže je rozhodnuto. Jak jsem si liboval, že servis je levný a že jsem ušetřil na ubytování v Kazachstánu, tak teď mi to tu všechno spočítali.

Jsem na policejní stanici až do 19 hodin. Laura, slečna které řeší můj problém, se mě ptá, kde budu dnes spát. Říkám jí, že mám stan, že si snad někde místo najdu. Nakonec mi nabízí gauč na policejní stanici. Motorku mi zase vrátný schoval do garáže a ještě mi nabídnul čaj a nějaké ovoce. Kolem desáté usínám a probouzím se ráno v šest. Píšu blog a přemýšlím nad dnešním soudem. Má to začít v jedenáct, pokud to dobře půjde, mohlo by být za půl hodinky hotovo, pak rychle dostat nové Kazašské vízum a rychle pryč do Ruska a snad tam dojedu ještě za světla.

PS: Kdybych se dnes nepohnul, tak jsem ve vězení.

Bushman
Pinguin
Blueberry