Rusko a cesta domů

10. 09. 2013

Po překročení Ruských hranic mě čekala 220 km dlouhá cesta do Ulan-Ude, kde jsem chtěl najít Travellers House. Nicméně asi po dvou hodinovém hledání jsem to vzdal a zajel k jednomu z levnějších hotelů. Ruská sim-ka, kterou jsem si koupil v Ruském Donětsku tu nefunguje, a tak jdu na místní pobočku operátora. Dozvídám se, že tady fungovat ani nemůže, že si musím koupit jinou, která je na východní část Ruska. No nic, dalších pár rublů a mám opět neomezený internet.

Ráno vztávám, zastavuji se ještě u nádraží a zjištuji cenu vlaku pro motorku do Moskvy. Cena je 254 rublů za každých 10 kilogramů. To znamená při váze motorky 300 kg asi 4500 Kč a to se mi zdá hodně v pohodě. Paní mě ještě ujišťuje, že z Irkutsku to bude ještě levnější. V Ulan-Ude kromě obrovské hlavy Lenina nic není, a tak vyrážím směr Irkutsk.

Cesta ubýhá velice příjemně. Skoro všude je to asfalt, moc zatáček tu nemají, takže pořád rovně. Až posledních sto kilometrů je opravdová zábava. Krásný povrch a serpentýnky. A do Irkutsku přijíždím kolem páté odpoledne. Tady opět trávím hodinku v koloně ale nakonec se dostávám do hostelu v centru města. Ten nacházím na první pokus. Ubytovávám se a jdu si projít kousek města.

Brzo ráno jdu na vlakové nádraží a hledám bagážní oddělení. Tady zjišťuji konečnou cenu. Je to sice levnější "jenom" 239 rublů, ale paní se zapomněla zmínit, že pokud váha přesáhne 30kg, tak je tu příplatek 30% a dále, že potřebuji udělat box na motorku, který stojí další dva tisíce rublů. Takže výsledná cena přepravy motorky je 7200 Kč. Nicméně se dozvídám, že vlak dnes je plný, zítřejší taky a jestli je volný pozítří se dozvím zítra. Pokud nebude volno ani pozítří, další možný spoj bude až za 8 dní. Dnes tu stejně už nic nevyřeším. Zítra se sem vrátím a budu vědět víc.

Ještě chvilku hledám po městě jiný způsob přepravy, ale ceny jsou příliš vysoké. Rozhoduji se tedy vyrazit k jezeru Bajkal. K jezeru přijíždím asi po 3 hodinách, čekám půl hodinku na trajekt, který tu zdarma dělá spojení s ostrovem. Po pár km přijíždím do městečka Khuzhir, hledám tu ubytování. Nakonec nacházím ubytování v jurtě za 800 rublů včetně jídla. Jdu se projít po ostrově a láká mě se jít vykoupat, nicméně je už vcelku zima a tak to vzdávám.

Celou noc prší a ráno nepřestává. Vyrážím zpět do Irkutsku, když ráno přijíždím k trajektu, stojí u břehu na čeká. Vlny jsou příliš velké a tak se čeká na lepší počasí. Vcelku smůla, pokud bych nestihnul přijet na nádraží. Asi po dvou hodinách čekání se najednou začne hýbat posádka, otevře se brána a já můžu vjet na palubu. Za půl hodinky už jsem na druhém břehu a rychle jedu do Irkutsku.

Když přijíždím na nádraží a jdu se podívat do kanceláře, vidím tu Roberta. Vyřizuje všechny papíry a ještě dnes odjíždí. Nechápu to, pro mě místo nebyla ale pro něho ano? No nic, pomáhám mu ještě pobalit věci kolem motorky a dozvídám se, že zítra budu moct poslat svoji motorku do Moskvy, ale já můžu jet vlakem o osm hodin později. To mi nevadí a tak i já vyřizuji všechny formality. Můžu si vybrat jestli jet v kupé, tj. mít uzavřený "box" pro čtyři lidi, nebo jet v normálním vagónu. Cena normálního vagónu je asi 4200 Kč, za kupé je cena dvojnásobná, tj 8400 Kč. Neváhám ani chvíli a kupé zavrhuji. Vytváření boxu pro motorku je zábava. Hledáme prkna po nádraží a asi po dvou hodinách je box skoro hotový, ještě přebaluji věci, a jdeme na finální zvážení. Jsem oblečen tak, jak pojedu vlakem a batoh z foťákem, kamerou a notebookem mám taky u sebe. Všechno ostatní váží dohromady 350 kg, takže nakonec přeprava motorky z Irkutsku do Moskvy vychází na necelých 8 tisíc korun.

Vlak vyjíždí kolem druhé ráno. Ja tak akorát čas na spaní. Ve vlaku jsou vlastně jenom lůžka. Dostávám povlečení, peřinu i polštář, takže opravdový luxus a okamžitě usínám. Ráno se probouzím a před sebou na stolečku vydím spousty jídla. Pomalu vztávám a ihned se mi dostává pohoštění. Ze všeho si můžu nabídnout. Mají tu pečená kuřecí stehna, uzené ryby, a spoustu dalšího jídla. Ihned taky dostávám do ruky plechovku piva. Kolem třetí hodiny odpoledne už mám v sobě čtyři kousky a to je na mě vcelku dost. Nicméně cesta ubýhá velmi rychle a nakonec i dostávám pochvalu za svoji ruštinu.

Další den je ve stejném stylu, až na jeden malý rozdíl. Pivo vystřídala vodka. Takže už od ranních hodin popijíme lahvinku a koukáme na film На Байкал 2.

Abych shrnul cestu vlakem. Před začátkem cesty to pro mne byl velký otazník, nevěděl jsem cenu, ani kvalitu. Teď můžu vřele doporučit. Alespoň pro mne je to nezapomenutelný zážitek. 70 hodin ve vlaku uběhlo velmi rychle a během 5 000 km jsem přejeli pět časových pásem.

Do Moskvy jsem přijel kolem páté ráno, akorát jsem se prošel do centra, podívat se na Rudé náměstí, všechno ale bylo zavřené, nebo obestavěné, protože za pár dní, tu měl začít nějaký festival. Takže jenom pár fotek a jel jsem zpátky na nádraží hledat motorku. Z Irkutsku jsem měl informaci, že motorka bude na stejném nádraží na které přijedu já. To ale nebyla pravda a tak jsem motorku asi dvě hodiny hledal. Když už jsem našel nádraží, kde byla, bylo mi řečeno, že vagón, ve kterém je, ještě nestihli vyložit, ať si příjdu po obědě. Jdu se tedy podívat do blízkého parku a dávám si lehký oběd. Ještě před dvanáctou se vracím a najednou už si motorku můžu vzít. Ještě na nádraží dávám motorku opět do stavu, ve kterém byla před transportem, tj. pneumatiky zpět na nádrž. Přerovnat všechny věci, obléknout moto oblečení a nabalit motorku.

Kvůli přepravě motorky vlakem nesmělo být v nádrži ani kapka benzínu. Sice mi tam pár litrů zůstalo, ale stejně jsem musel na pumpu a dotankovat. To se mi povedlo asi po dvou kilometrech, takže bez problému. Během další hodinky už jsem byl pryč z Moskvy a uháněl to na Rigu. Kolem šesté odpoledne ale začlo mírně poprchávat a já se rozhodl dál nepokračovat a utábořit se. Bylo to asi 300 km za Moskvou.

Ráno vztávám ve čtyři hodiny a kolem půl šesté vyrážím. Ještě mě zdrží asi na hodinku Rusko-Litevská hranice, takže netuším, jak blízko domova se dnes dostanu, ale moc nezastavuji. Už je to pro mě pouze cesta domů, sice v Lotyšsku jedu krásnou krajinou ale už se těším domů. Projíždím Litvou, a když vjíždím do Polska a vydím značku ukazující na hranice s Českou Republikou. Rozhoduji se zkusit dnes dorazit domů. K dobru mám skutečnost, že během dneška jsem už získal dvě hodiny díky přejetí dvou časových pásem. Domů mi zbývá asi 790km.

Ve výsledku jsem během dne zastavil pouze na zmiňovaných hranicích a pak při tankování. V Polsku jsem si dal dva párky v rohlíku a pokračoval domů. Domů jsem dorazil v jednu ráno, takže jsem ten den ujel skoro 1500 km. Bylo to vcelku vyčerpávající, ale jsem doma.

Bushman
Pinguin
Blueberry