Itálie na motorkách

07. 09. 2014

Už dlouho jsem měl v hledáčku projet si Slovinské Alpy na motorce a tak jsem během letošních prázdnin naplánoval víkendovou cestu zahrnující právě tuto destinaci. To bych nebyl já, kdybych cestu minimálně nezdvojnásobil. Ale všechno to vlastně začalo v práci. Ve firmě jsme tři motorkáři a tak netrvalo dlouho a naplánovali jsme společný výlet do Itálie, cestou tam přes Grossglockner a zpáteční přes Slovinsko. Trochu neobvyklá kombinace motorek (cestovní enduro, skůtr a chopper) zaručovala spousty nevšedních zážitků.

\n
\n \n
\n

Výlet začal ve čtvrtek 24. července odjezdem od Blueberry Apps z Prahy. Plán byl dojet poblíž německých hranic a přespat ve stanu. Ta druhá část plánu byla trochu komplikovanější, neboť Pavel (HD) zjistil, že nemá spacák, takže jsem museli ještě hledat, kde ve čtvrtek večer půjde koupit. To se nám nakonec nepovedlo a po příjezdu do Vimperku jsme vzali za vděk ubytování v hotelu. Pár hodin na cestě a už změna plánu, no nic, ráno alespoň vyjíždíme brzo a nemusíme čekat než oschne stan.

\n

Ráno tedy vyrážíme ještě před 8 hodinou směr německé hranice a pak dále až na Orlí hnízdo. Cestou Pavel kupuje spacák s karimatkou, abychom už mohli dnes spát ve stanu. Přijíždíme na parkoviště chvilku po dvanácté a jdeme to trochu obhlédnout. Kupujeme lístky na nejdřívější autobus, který nás doveze až pod sídlo, odkud budeme pokračat výtahem. Samotná cesta autobusem byla zážitkem, sklon cesty předčil očekávání, automatická převodovka střídala pouze jedničku s dvojku. Po chvilce jsem si uvědomili, že se tohle ale děje pouze našemu autobusu. Všechny ostatní už byli dávno pryč. Řidič dokonce na chvíli zastavil a vypnul motor. Za nedlouho se zase rozjel a následující 3 km jel pouze na první rychlostní stupeň. Když jsme přijížděli k hornímu parkovišti, došlo nám, že s autobusem není všechno v pořádku. Od levého zadního kola se lehce kouřilo a v autobuse byla cítit nafta. Jakmile autobus zastavil, začli se kolem něho shluhovat lidé. Ve chvíli, než jsme i mi vystoupili, se pod autobusem vytvořila velká kaluž nafty. No alespoň, že jsme dojeli, dolů už to nějak sejdeme. Následovala půlhodinová fronta na výtah a tam už se žádné překvapení nekonalo, nicméně od zdejší turistické atrakce jsem očekával trochu víc, než jenom hospodu. Výhled byl sice nádherný, ale tím víčet zajímavých věcí končí.

\n
\n \n \n \n \n
\n

Zpět na parkoviště jsme se dostali před čtvrtou hodinou. A zde nastal další zádrhel. Pavlův zapůjčený HD nechce nastartovat. Po zapnutí se kontrolky jenom všemožně rozblikají a to je všechno. S námi je zde dalších přibližně deset českým motorkářů a převážná většina má Harley. Koukají na to asi tak stejně jako mi, tohle nikdy neviděli a neví co s tím. Pavel volá do půjčovny a zjišťujeme co dál. Prý roztlačit. No skoro 300 kg nám dává trochu zabrat. Nedaří se nám, ale po chvilce se Pavel přiznal, že možná nechal zapnutá světla a tak je možná baterie vybitá. V tu chvíli sedám na svoji motorku a jedu koupit startovací kabely, další časovou ztrátu si nemůžeme dovolit, už tak jsme ve skluzu dvě hodiny. Kolem páté hodiny motorku nastartujeme a můžeme pokračovat v cestě. A to by nebyl Pavel, kdyby se zase něco nestalo. Stačilo pár kilometrů a jeden z jeho bočních kufrů je otevřený, no zavíráme a pokračujeme dál až k mýtné bráně před Grossglocknerem. Před bránou čekají dvě motorky. Obě ze Slovenska, ptáme se proč tu čekají. Počasí nahoře prý zrovna nepřeme, možná tam i sněží. Na to Michal (Vespa) odpovídá, že bude aspoň sranda. Takže bereme oblečení a teprve tam Pavel zjišťuje, co se vlastně stalo. Z otevřeného kufru se ztratila vnitřní vložka z jeho bundy. Nedá se nic dělat, vracet se nebudeme a vyrážíme nahoru. Cesta je úžasná, sice mokro ale nikde nikdo, jsme tu sami. Mraky se rozhánějí a občas i prosvitne slunce. Nádhera. Cestou zkouším HD, první dvě zatáčky byly zahřívací, ale třetí už jedu naplno a brousím plotnu. Cestou do Itálie ještě jednou měním a beru si Vespu a to je teprve zážitek. V serpentýnkách je nezkutečně rychlá. Plán byl dorazit až k moři a podle navigace tam máme dorazit o půlnoci. Následovala rychlá porada, kde jsme se shodli, že pojedeme. Poslední jídlo, které jsme měli bylo na Orlím hnízdě a tak už byl hlad, nicméně najít po osmé hodině v Itálii otevřenou restauraci, kde by nám ještě něco uvařili byl nadlidský úkol. Nakonec jsme skončili v motorestu, kde jsme koupili tousty nevalné kvality za 25 eur. Celá tahle procedura hledání jídla nás stála další dvě hodiny, takže přijíždíme k moři před třetí hodinou ránní. Michal už tu byl, takže vybírá místo, kde zaparkujeme motorky a stavíme stan. Teda já stavím, kluci jenom přihlíží a přibližně o půl čtvrté jdeme spát.

\n
\n \n \n \n \n
\n

Budíček přichází nečekaně brzo, po sedmé hodině nám kdosi buší na stan. Z jeho italštiny Michal jenom rozumněl Moto Moto, odpověděl Si Si a v tom ital začal bušit ještě víc a něco hulákat. Takže jako místního jsme Michala vypravili ze stanu ať zjistí co se stalo. Po chvilce se vrátil se slovi, že naše motorky na parkovišti nejsou na správném místě, že si je musíme přeparkovat a zaplatit parkovné. Dobře tedy, vycházím ze stanu a ve chvíli, kdy si nazouvám botu mne bodne včela, no to nám ten den pěkně začíná. Prášky na alergii s sebou samozřejmě nemám. No nic, upozorňuji na to kluky, že kdyby něco, tak ať mě odvezou do nemocnice. Jdeme přeparkovat motorky, následně už balíme stan a jdeme k moři. Koupáme se jako jedinní, je poměrně zima. Následuje procházka do blízkého městečka, dáváme snídani a trochu se tak poflakujeme po městě.

\n

Dnešní plán být většinu dne u moře trochu komplikuje přicházející déšť, který neustává. Dáváme tedy oběd a vymýšlíme záložní plán. Najdeme tady ubytování, už né ve stanu, neboť jsme se na dnešek moc nevyspali a jsme hodně unavení. Hledání vhodného ubytování se dál komplikuje, stále prší a mi nemůžeme nic najít. Rozhodujeme se tedy odjed odsud do Slovinska a najít ubytování tam, což byl i původní plán. Vyjíždíme tedy kolem páté hodiny a následujících 120 km nám stále prší. Za slovinské hranice přijíždíme všichni promočení, nikdo z nás nemá nepromok. Michal schovaný za plexi na Vespě je na tom asi nejlépe. Pavel má dobrou bundu, takže má mokré jenom kalhoty, za to však kompletně promočený boty. Já mám naopak promočenou bundu a nohy v suchu. Vcelku rychle nacházíme schůdné ubytování v hotelu a začíná sušení věcí a večeře. Shrnuli dnešní den, tak nic moc, alespoň, že jsme ve Slovinsku a zítra náš čekají krásné zatáčky.

\n
\n \n
\n

Vztáváme kolem 8 hodiny a koukáme na předpověď, zase má pršet. Pozvolna bylíme věci a když už to vypadá, že dešť je pryč nasedáme na motorky a vyjíždíme. Následují tři hodiny překrásné přírody a nádhernách zatáček, užíváme si, fotíme a filmuji. Na samém vrcholu passa na mě už kluci čekají a jdeme na oběd. Odtud je už směr víceméně domů, nic naplánovaného není. Rakousko bereme mimo dálnice, cesty zase překvapují, jedeme nádhernou přírodou, ale cestu nám komplikuje přícházející dešť. Za převládajícího deště dorážíme do Linzu kde se obloha konečně protrhává, takže bereme poslední suché věci a směr Praha. Domů dorážíme před půlnocí.

\n
\n \n \n \n \n \n \n \n
Bushman
Pinguin
Blueberry