Z Fezu přes písek a kamení

19. 10. 2014

Moje návštěva Fezu byla velmi příjemná a opět se tu potvrdilo to, s čím se setkávám dnes a denně. V Maroku prostě každý zná někoho, kdo Vám s daným problémem pomůže. Ochotný pán v penzionu Dalila mi pomohl projít medinu a zavézt mě do nejrůznějších zákoutí, poukázat na dobrou restauraci a ještě na večer zajistit dýmku. Ráno tedy vyrážím směr Erg-Chebbi do města Merzouga. Je to něco kolem 500 km, ale všechno po asfaltu, takže to ubývá rychle. Kolem poledne potkávám skupinu 15-ti turistů z Argentiny na vypůjčených BMW. Mají od F800 GS, 1200 GS až po cestovní K 1600 včetně doprovodného auta. Dal jsem se do řeči s organizátorkou a ta mi sama řekla, že by radši spala ve stanu a jela trochu víc off-road, ale že tato skupinka si zaplatila něco jiného, včetně spaní pouze ve 4 nebo 5 hvězdičkových hotelech. Nic pro mě, loučím se a pokračuji dál. Po pár kilometrech stavím u cesty a dávám si kvalitní oběd za pár dirhamů a když se zeptám jestli náhodou neznají nějaké ubytování u Merzougy, tak samozřejmě znají a dokonce dostávám i vizitku.

Nicméně, když dorazím na benzínku před městem abych dotankoval, je mi nabídnuto ubytování s jídlem (večeře, snídaně), bazénem a s projížďkou na velbloudovi za 250 dirhamů, což je něco kolm 600 Kč, takže pohoda.

Při večeři si sedám ke dvěma švýcarům a dáváme se do řeči. Říkám jim, že bych rád jel další den trochu off-road, že už mě ten asfalt přestává bavit. Nakonec se domlouvíme a ráno vyrážíme společně. Cesta se po pár kilometrech změnila na opravdový off-road plný písku a kamení. Následovalo několik pádů, ale všechny jsme ve zdraví přežili a ty ohnutý, nebo upadlý věci z motorek, to je jen "Adventure look", takže v pohodě. Během jednoho z odpočinků nechávám ležet v písku Camelbak, ale zjistil jsem to až po 80km, tak jsem se pro něj nevracel. Je to pro nás pro všechny hodně učení, nikdo z nás nemá zkušenosti v tomto terénu a s takovou navigací. Mám sice v telefonu nějaké mapy, ale trasy jsou pouze orientační a musíme hledat cesty, které jsou pro nás schůdné. Několikrát se musíme vyhnout písečným dunám, občas je to i 10 km zajížďka, ale všechno dobře dopadá a před 18 hodinou přijíždíme do Zagory. Ještě před městem už na nás bliká Landrover, zastavujeme a zjišťujeme, že to jsou kluci z nedaleké dílny a zvou nás na čaj. Takové pozvání se tady neodmítá. Přijíždíme k dílně a kluci si hned všímají mého rozbytého plexi, domlouváme cenu opravy na 30 dirhamů (70 kč). Opět nám přímo u dílny někdo nabídl ubytování v berberském stanu. Večeři tentokrát necháme na nějakou restaurci v centru.

Ráno se stavuji v dílně pro opravený díl a kluci jdou na policii, protože jeden z nich včera v poušti ztratil SPZ-ku. Domluvili jsme se ještě na jeden společný den a chvilku po poledni vyrážíme do hor, opět na nezpevněný povrch. Písek, kamení, stoupání do 2300 metrů nad mořem. Tento den končíme o půl páté v sedle s nádherným výhledem, kde je možné ubytování, opět s jídlem a za směšný peníz. Takže proč toho nevyužít.

Bushman
Pinguin
Blueberry