Islandem křížem krážem

15. 09. 2015



Přesný plán jak budu projíždět tento ostrov nemám, takže to bude tak nějak náhodně jak se mi zrovna bude chtít,ale abych na konci měl projedou celou okružní cestu a alespoň jednu cestu napříč ostrovem.

Ráno tedy vyrážím na okružní cestu proti směru hodinových ručiček, neboť podle předpovědi počasí je právě na jihu zima a déšť. Tak tady se předpověď poprvé netrefila a i ve směru kam jsem se vydal to jiné nebylo. Ještě plný odhodlání a chuti po prozkoumávání teto země se vrhá na menší silnice a šotolinové cesty. Kosa je ale šílená a jelikož jsem si na cestu nepřibalil čepici, musím vzniklou situaci řešit po svém.





Spím kousek od města Mývatn, ráno se tam jedu podívat a u jedné z místních turistických atrakci potkávám dvojici Čechů, kteří tu jsou z cestovkou Pangeo lůžkovým autobusem. Jejich pozvání na večerní čaj se nedá odmítnout. Mezi tím ještě vylézám na kráter sopky a potom si dopřávám hodinku v nedalekém bazénku se 40-ti stupňovou vodou. Pak už míříme do kempu na čaj. Seznamuji se zde osádkou autobusu a večer jdeme na koncert do zdejšího kostela. Cestou zpět máme možnost sledovat nádherný západ slunce. Ještě v kempu se skupinka ze zdejšího autobusu rozhoduje pro noční koupel v nedaleké jeskyni, teplota vody sice nebyla nějak závratná, ale výborné zakončení dne.



Ráno opět klasické koupání do mapy spolu s předpovědí počasí. Vyrážím dál na západ. Přijíždím k prvním vodopádům a zkouším nově pořízený ND filtr. Cestou dělám zastávku ve městě Akureyri. Je mimořádně nádherné počasí a tak si ho užívám a nikam nespěchám.




Ve své mapě jsem měl vyznačena některá místa, která bych neměl vynechat. O to se postaral Moto průvodce, kterého jsem potkal na trajektu a pak pán, který bydlel ve stejné kajutě a byl na Islandu již 15 krát. Takže mířím do jednoho z vyznačených bodů a to přírodní koupálko se 42 stupňovou vodou :-)

Dál mě cesty zavedly do západních fjordů. Začíná se projevovat lehké nachlazení a tak ujedu 10 km a musím zastavit a vysmrkat se. Teplotu snad nemám, tak si z toho nic nedělám a pokračuji dál. Přichází opět jeden z bodu trasy a to cesta, která rozhodne nepatří mezi frekventovanější. Zažívám zde těžký terén, velké kameny a brody. Všechno zvládám až na poslední brod, kde o velký kamen v řece ohýbám kryt motoru a urážím dva ze čtyř šroubů.

Další den přijíždím k dalšímu místu, kde se hojně vyskytuje Papuchalk a tak dělám pár fotek a jedu zpět do kempu, který jsem si ráno vyhlédl. Je tam bazén, opět teplá přírodní koupel a ještě je to zadarmo :-)





Ráno opouštím západní fjordy a přibližuji se k Reykjavíku, beru to ještě skrz národní park Snaefellsjoekull, ale na cestě k vrcholku mě zastavuje sníh a ostatní zajímavá místa jsem nenašel, nebo přijel pozdě a bylo už zavřeno. Takže trochu naštván sám na sebe a trochu znudeň odjíždím pryč. No každy den nemůže být posvícení.

Další den je znovu ve znamení rozhodování a tak místo abych zvolil přímou cestu do Reykjavíku, tak to ještě zkouším projet trochu oklikou skrze ostrov a užít si tak trochu offroad. Cestou se jdu podívat na další z mnoha zdejších vodopádů a pokračuji ještě na jeskyně Surtshellir. Cesta sem už byla na hraně, nebyl to příjemný offroad ale spíše jsem přemýšlel jestli ničím více motorku nebo sebe. Pokračuji ještě pár kilometrů, ale pak mě zastavuje projíždějící auto s tím, že následující brod nemám šanci projet, že oni měli problém a jen tak tak to zvládli. To bych ale nebyl já, kdybych se tam alespoň nejel podívat, po pár minutách tak přijíždím k řece a dávám jim mlčky za pravdu.



Nedá se nic dělat, dnes to tu nepůjde a tak to otáčím zpět na jih a přijíždím k národnímu parku Thingvellir kde se opět potkávám s cestovkou Pangeo a rozhodují se nadcházející noc strávit v jejich společnosti a tak beru adresu místa, kde budou dnes večer a po krátké prohlídce zdejších památek spěchám za nimi. V kempu se mi dostalo opravdu velkorysého přijetí, dokonce došlo i na praktickou ukázku zvedání motorky včetně foto dokumentace. Jo po delší době se cítím jako doma, nebuší do mě vítr, neprší na mě ze strany, prostě pohoda. Ráno si mimořádně nesedám za řidítka motocyklu ale nasedám do auta a jedu společně s lidmi, kteří toho během dvou týdnů zde na Islandu ještě nemají dost a rozhodli se pro výšlap na Heklu. Pro mne je to výtaná změna a tak si to užívám. Ikdyž vrchol nebyl nic extra (mlha a lehký déšť), během cesty se nabízely krásné výhledy a hlavně člověk trochu zpomalil a mohl si tak vychutnat Island trochu jinak.



Odpoledne pak ještě rychlá exkurze v hlavním městě a pak už do kempu nedaleko letiště v Kaflavíku (je zdarma). Ráno nikam nespěchám a tak vyrážim z kempu až po obědě a jedu se ještě jednou podívat do Reykjavíku. Z průvodce jsem si pamatoval jedno místo a to pláž, která by měla být vyhřívaná. A fakt že jo, beru plavky a ženu se vykoupat. Parádní věc a trávím tu skoro celé odpoledne. Večer se zběžně koukám na ujeté kilometry zde na Islandu, počítal jsem s nájezdem okolo 3 tisíc, ale už teď mám 3400km a v plánu je dalších 1200, které se dají zvládnout za 3 dny vcelku pohodovou jízdou. Takže se ráno rozhodují změnit si zpáteční trajekt a posunout si ho o týden dřív. Těch 10 dní strávených zde na ostrově mě dokonale utvrdilo v tom, že Islanďani musí být neskutečně odolný národ, holt radši si užiji teplo doma, než další týden klepat kosu, když už jsem více méně objel vše, co jsem si předsevzal. Takže trajekt změněn a mě tady čeká posledních pár dní a tak to beru skrz ostrov silnici číslo 35 a během pár hodin jízdy se dostávám až do města Akureyri. Odtud chvíli po okružní silnici a pak znovu zpět na jih, tentokrát po silnici číslo 26, ta už je od prvního kilometru o poznání víc dobrodružná. Cedule s nápisy "Only 4x4" a symbol brodu naznačují, že tady to nepůjde tak lehce. Ještě večer dorážím k odlehlému kempu, kde je opět Hot tube, ale ma pouze 37 stupňů a tak tam večer moc dlouho nevydržím.





Následující den byl ale už opravdový test toho, co dokáže motorka a zároveň já. Hned po pár kilometrech přijíždím k prvnímu brodu, ten ještě poměrně v klidu zdolávám, následuje ještě několik lehčích, ale pak to přichází, opravdový brod, ze kterého jsem měl strach. Už jednou jsem motorku utopil v řece a nechci tu to opakovat, zvlášť když mi tady nikdo nemůže pomoci. Sundávám všechny věci z motorky, přenáším je na druhý břeh. U toho zároveň testuji kde je kolik vody a kde bude tak nejvýhodnější řeku přejet. Mezitím už mám v botách samozřejmě plno vody. Na první pokus se dostávám přes nejhorší proud vody a motorku zahazuji pár metrů před koncem, tady už je vody tak 20 cm, takže jsem z nejhoršího venku. I tak mi to trvá dalších 10 minut, než je motorka bezpečně na souši a muže začít její opětovné nastrojení. No to by bylo, odjíždím a doufám, že takovýchto brodů už moc nepotkám. Nevím jestli byli opravdu menší, nebo jsem si jen posunul laťku, ale ten den jsem už věci z motorky nesundával.




Offroadu si moc neužívám, viditelnost je často pár metrů a vítr je stále více a více otravný. Najíždím na nově udělanou gruntovku (uválcovaná hlína s trochou kamením), vítr do mě tlačí ze strany a postupně vytlačil až na kraj, který už nebyl tak zpevněný. Motocykl se začal bořit a postupně zpomalovat až se úplně zastavil a zadním kolem jsem zapadl. Když se mi po pár minutách podařilo motorku dostat na pevnější místo, postavil jsem ji na boční stojánek proti větru a začal nabírat sílu na další pokračování. Jen se otočím a motorka je na zemi. Až tak tu fouká. Už jsem hodně vytočenej, pár krát si kopnu do hliníkových boxů a jdu zase bojovat s větrem. Zcela vysílený se kolem 16 hodiny dostávám zpět do pohody a to když uvidím u cesty poutač na bazén. Tak to přesně potřebuju, jít se ohřát do vody a nechat tak věci trochu uschnout. Po hodince opouštím bazén a směřuji dál na jiho východ k vodopádu Skógafoss. Zde je plno turistů a placený kemp, takže jenom rychlou fotku a jedu dál. Měl jsem vyhlídnuté nedaleké místo, kde by se měl nacházet vrak letadla. Chvilku hledám správnou odbočku ze silnice, ale nakonec se daří a asi po dvou kilometrech přijíždím na pláž, kde leží DC-3. Nádherné místo, které má naprosto odlišnou atmosféru oproti plnému kempu před pár minutami. Je tu pár aut, a tak zběžně obcházím. Nakonec se přidávám ke dvojci němců, kteří tu hodlají přespat. Stavím stan vedle nich, dělám si večeři a pak dlouho do rána sedíme u ohně, povídáme a popijíme poslední zásoby alkoholu.





Ráno vztávám před devátou, ale stejně nedokážu vyjet před jedenáctou. Nádledující den mi jede trajekt a mě zbývá 500 km. Z okružní cesty odbočuji do Národního parku Skaftafell, kde absolvuji dvou hodinovou procházku k ledovci. Následuje opět pár kilometrů po okružní cestě a
přijíždím k ledovcovému jezeru Jokulsarlon. To je něco úžasného.




Pomalu začíná být večer a mě zbývá stále víc jak 200 km, takže trochu beru za plyn a hltám kilometry. Počasí stejně na focení moc není, občas prší nebo je mlha. Večer se dostávám do přístavního města Seyðisfjörður, zde prší už pořádně a tak se rozhoduji poprvé si na Islandu zaplatil nějaký hotel, tak abych spal v suchu a ráno tak nebalil mokrý stan. Zkouším to asi půl hodiny, ale všude je plno, nakonec se dozvídám, že všechno hotely ve městě jsou plně obsazeny a jedinná možnost je spát ve stanu v kempu. Zcela rezignovaně přijíždím do kempu, stavím stan, jdu si udělat večeři a pak hned spát.



Ráno v dešti balím stan, spousta věcí je mokrých, ale vidina bazénu a hlavně sauny na trajektu je hodně motivující. Ještě vystát pár hodin ve frontě na trajekt a kolem poledne již odplouvám z Islandu. Byly to tu těžké dva týdny, zakusil zdejší počasí ale užil si zdejší krajinu. Island rozhodně stojí za to navštívit, otázkou jen je, zda motocykl je ta správná volba.

Bushman
Pinguin
Blueberry